Investiční dovolená

Jak jsem slíbil v předchozím příspěvku – chci nastínit náš rodinný příběh, jakou úvahou jsme dospěli k zahraniční investici. Pokud se v podobném myšlení najdete, je dost pravděpodobné, že jste stejně jako my „postižení“ investičním myšlením. Investičním myšlením však nemyslím jen investice ve finančním slova smyslu – myslím tím investice do sebe, do zdraví, do pohody, do rodinných dovolených. Zkrátka investice, které se nedají ani vyčíslit.

V roce 2021 jsme jako rodina byli v situaci, kdy jsme měli dostatek příjmů a úspor na to, abychom si dopřáli trochu bohatší rodinnou dovolenou. Měli jsme pocit, že po našich investicích času a peněz do nemovitostí (rekonstrukce a správa investičních bytů) si krásnou dovolenou zasloužíme jak my, tak naše děti. Doposud jsme totiž společně nebyli ani u moře, natož někde v exotice. Bylo na čase to změnit a tak jsme začali hledat letní dovolenou dle našich požadavků – alespoň na 14 dní, ideálně Thajsko, o které jsme věděli, že je krásné a život v restauracích tam je dostupný. 

Ouu, tak tohle moje mentální kalkulačka neunesla. Srdce a tělo už volalo po dovolené, ale investiční mozek to nedovolil. Stále to byla dovolená v nižších řádech statisíců pro celou rodinu, ale i tak nám to za 14 dní „domnělé svobody“ přišlo celkem dost. Vynaložená částka, která se Vám už nikdy nevrátí. Nikdy. Jen ve formě vzpomínek na krásnou dovolenou (když Vám to tedy zrovna neproprší nebo neonemocníte druhý den po příletu), což je v konzumní společnosti obecně přijímaná hodnota dovolené. S tím sice souhlasíme, ale měli jsme pocit, že to jde vymyslet lépe..

 

Nakonec jsme usoudili, že když je v Thajsku levno, nebylo by od věci mrknout i na thajské reality. Pročetli jsme několik českých webů, několik zahraničních webů a pátrali po tom jak to v Thajsku funguje. Cena thajských nemovitostí v pre-sale resortech se pohybovala okolo 2,5 mio CZK za 2kk apartmán ve spravovaném novém komplexu – v porovnání s tehdejším pražských bytem ve starším panelákovém bytě cena zanedbatelná, tím spíš že v roce 2021 vše směřovalo k ATH cenovému rekordu na českém realitním trhu. Obecně platilo, že „thajské cokoliv“ bylo levnější než „české cokoliv“, možná jen s výjimkou ostrova Koh-Samui a vily přímo u pláže. Nicméně se stále bavíme o domu na pláži, který možná tedy byl dražší než pražská novostavba menších rozměrů. Toto platí dodnes, byť se nůžky mezi jednotlivými realitními trhy v čase mohou rozevírat nebo svírat, dle aktuálního vývoje ekonomiky na jednotlivých trzích. Nakonec jsme nezůstali jen u Thajska – investorským okem jsme následně pokukovali po investici na Zanzibaru, v Dubaji, v Kambodže a jiných. Přečetli jsme několik článků od lidí, kteří již v zahraniční investovali nebo se tam následně dokonce odstěhovali. Těch článků bylo opravdu jen několik, protože češi v zahraničí neinvestují. V širším kruhu našich známých jsme doposud znali jen jednu rodinu, kterou jsme neznali ani na tolik, abychom je mohli na téma zahraničních nemovitostí vyzpovídat. Proto jsme spíše zpovídali realitní makléře nemovitosti prodávající. Nicméně, při jejich úspěšnosti prodeje už si od všech klientů drželi odstup. Pravděpodobně je pohltila myšlenka, že 99% čechů, kteří jim zavolají na zahraniční nemovitost jsou stále daleko od reálného záměru něco pořídit. Většinou si zájemci jen prověří cenu, aby šli následně nadávat do hospody: „.. tak i v Dubaji jsou levnější nemovitosti než v Praze, představte si!!“. Realitním makléřům se tedy nedivím, že už vehementně nenahodí za každou menší rybkou, která rozvíří vodní hladinu. Někteří makléři byli odměření, další nefunkční „slibotechny“, další zase razili teorii „všechno bude“. Nicméně v žádném z nich jsem nenalezl důvěru, protože od kontaktu na developera nebo vlastníka nemovitosti měli stejně daleko jako já ke kontaktům vedoucím k přístavbě dalšího bloku JE Temelín.

O nákupu nemovitosti v zahraničí nakonec rozhodly sociální sítě a google, který na základě námi navštěvovaných stránek správně vyhodnotil, že hledáme investici v zahraničí. Facebook mi tak do reklamy naservíroval „Investice na Bali – Druhý domov na Bali“. Již v náhledové fotografii se nejednalo o běžný apartmán, na který jsem již byl zvyklý na inzercích dubajských a thajských investic. Jednalo se o menší vilu s menším pozemkem a bazénem náležejícím resortu. Lokalita, stejně jako celý indonéský trh, pro mě zatím byla neznámá. Hned jsem žhavil drát, i když jsem zase čekal vyčpělého makléře, který si odbyde to své – pošle prospekt, cenu s hvězdičkami, a bude mít hotovo.

Tohle ale bylo jiné. Nejednalo se o makléře, ale o českého developera, žijícího na Bali se svou rodinou. Orientoval se na indonéském trhu jako žádný jiný makléř, se kterým jsem se bavil před ním. A když říkám trh, nemyslím tím jen realitní trh – myslím tím celé business prostředí. Věděl přesně pro koho resort staví, jaká klientela tam bude jezdit, z jakých států, a jaké jsou specifika jednotlivých turistů. Zkrátka, developer – makléř – a cestovní kancelář v jednom. Navíc se mu povedlo jeho know-how předat s pokorou, která je typická pro lidi, kteří opravdu sami mají zájem vystavět něco krásného a těší se na výsledek své práce. Byla to důvěra na první telefonát. I přesto jsem ještě jméno a pověst developera prověřoval. Nakonec jsme ho vyhodnotili jako více než důvěryhodného. Stále jsme si nemohli být jistí, že se vila postaví, ale byli jsme si po přečtení smlouvy „spíše jistí“, že nepřijdeme o peníze. Problémy s výstavbou mohou vždy přijít, ale důležité je, aby developer měl snahu problémy vyřešit nebo alespoň platby vrátit, poté co by se projekt nedokončil. V to jsme věřili. Zbytek už je pověstná odvaha, kterou celé snažení a zajišťování informací musíte završit, aby jste do projektu šli.

Developer trefil termín výstavby přesně. Bez zdržení a problémů. Tedy, ehm. Developer měl s výstavbou jistě problémů více než dost, ale my jako investoři jsme byli vždy v klidu a žádný z problémů nebyl natolik závažný, aby to ovlivňovalo smlouvu nebo tempo výstavby. Tehdy ještě jako zaměstnaní jsme si pošetřili dovolenou na prosinec 2022, kdy jsme konečně odjeli téměř na 4 týdny na Bali – do vlastního. Strávili jsme tam krásnou rodinnou dovolenou a poznali výjimečnou rodinu developera. Za obé jsme do dnes velmi rádi.

Jak vidíte, k obyčejné dovolené lze přistoupit dost netradičně. Tento způsob není pro každého, ale nikdy jsme tohoto přístupu nelitovali a vnímáme to jako dobrou investici pro nás a naši nejbližší rodinu. Do budoucna lze nemovitost využít i jinými způsoby, které bych doporučil všem, kteří by se touto investicí mohli cítit jako navěky odkázání trávit dovolenou v Indonésii 🙂

O tom ale až v jednom z dalších článků..